Mýty o arabštině

O arabštině se říká, že…

… její písmo nelze číst, je to jako rozsypaný čaj!

Není tomu tak. Arabské písmo používá 28 souhlásek a 3 dlouhé a 3 krátké samohlásky. Číst je a psát se lze bez problémů naučit za 12 vyučovacích hodin. Vždyť českou abecedu jsme také zvládli, a ta má 42 písmen.  

O arabštině se říká, že…

… je marné se ji učit, protože spisovným jazykem stejně nikdo nemluví, lidé běžně užívají své dialekty …

Pravdou je, že spisovná arabština se poněkud liší od rodného jazyka Arabů. Ale všechna tištěná média používají výhradně spisovný jazyk, stejně tak například zprávy a oficiální prohlášení v rozhlase nebo televizi jsou čtena ve spisovném jazyce. Každý Arab s alespoň základním vzděláním spisovné arabštině rozumí. A konverzační obraty ve vybraném dialektu se lze učit zároveň se spisovným jazykem.  

O arabštině se říká, že…

… její dialekty jsou zcela odlišné od spisovného jazyka, je to prostě jiný jazyk …

Pravdou je, že na „první poslech“ znějí dialekty jako zcela „jiný  jazyk“. Ale pokud znáte spisovnou arabštinu a informujete se o základních změnách, které jsou charakteristické pro daný dialekt, lze se od znalosti spisovného jazyka dostat k rychlému vstřebání dialektu.   

 O arabštině se říká, že…

… je v podstatě nečitelná, protože se píše bez krátkých samohlásek …

Opravdu se v běžných textech krátké samohlásky nepíší (výjimkou jsou koránské texty, slovníky nebo texty určené dětem), ale arabština je velmi systematická a samohlásková skladba arabských slov je většinou  odhadnutelná (a tedy čitelná) i bez napsaných samohlásek.